Představte si, že jste se právě rozhodli, že se pustíte do hledání práce. Co uděláte jako první? Nejspíše si napíšete nebo upravíte životopis. Začnete škrtat, přepisovat, přidávat, možná se i někoho zeptáte, jak si napsat životopis, díky kterému dostanete skvělé místo. A teď se přenesme na stranu firmy, která hledá nového člověka. Co bude od kandidátů požadovat? Ano, tušíte správně. Většinou je to životopis. Vypadá to, že shoda je ideální. Firmy chtějí životopisy a kandidáti na pozice si pro ně šperkují své dokumenty. Obě strany shodně věří, že tento dokument je rozhodující. Ale opravdu to stačí?
Když pracuji s firmami a kandidáty, často vidím, že problém není v tom, jak je životopis napsaný. Problém je v tom, co od něj očekáváme. Životopis funguje jako zkratka. Zkratka našeho dosavadního pracovního života. Zkratka let práce, rozhodnutí, selhání, úspěchů a často i osobních příběhů. A tuhle zkratku jsme se naučili číst jako hotový příběh.
Firma si otevře CV a během pár sekund si řekne, jestli je daný člověk stabilní, nestabilní, seniorní, rizikový, zkušený. Tento úsudek často nevzniká z hloubky, ale z rychlosti, která je na firmy a potažmo náboráře vyvíjena. A rychlost je v náboru často vydávána za efektivitu.
Jenže rychlé rozhodnutí není vždy kvalitní rozhodnutí.
Z toho vyplývá jedna důležitá věc. To, že vás ve firmě nepustí do dalších kol na základě životopisu, ještě neznamená, že jste k ničemu. Může to znamenat, že někdo jen rychle četl. A rozhodoval se podle vzorce, který má minimalizovat chybu.
Jak firmy čtou CV
Když firma hledá člověka, často v první fázi nehledá člověka. Hledá vzorec. Kombinaci slov, která odpovídá šabloně v hlavě recruiterů nebo managera. A někdy si ani neuvědomí, že nehledá schopnost, ale pohodlí. Pohodlí v tom, že příběh v CV odpovídá tomu, co už známe.
Pozice říká „5 let zkušeností se SAP“ Dostane CV od člověka s 3 roky v SAP a 2 roky v jiném ERP systému, který je SAP velmi podobný. Logicky by to mělo být relevantní. Ale vzorec neodpovídá. CV se odkládá stranou. Nebo firma hledá někoho z oboru automotive. Kandidát má 10 let v logistice pro farmaceutický průmysl, kde řešil ještě komplexnější procesy. Ale chybí tam slovo “automotive”. CV neprošlo.
Není to zlá vůle. Je to fungování systému. Když recruiter dostane 200 životopisů na jednu pozici, hledá rychlé signály. Klíčová slova. Přesné shody. Čas tlačí. A někdy chybí i hlubší porozumění tomu, co je skutečně přenositelné.
A tak se stává, že někdo s přesně těmi schopnostmi, které firma potřebuje, nedostane ani pozvánku. Protože jeho CV nevypadalo, jak systém očekával.
Něco z praxe
Několikrát se mi stalo, že jsem klientovi posílala životopis, který nebyl na první dobrou výstavní. Byly v něm nevysvětlené změny a pauzy.
Jaká je často reakce? "Nejsme si úplně jistí. Není tam někdo lepší?”
Jenže já už jsem věděla, co za těmi změnami bylo. Byly to třeba zdravotní problémy, studijní volno nebo odchod z důvodu nemožnosti dalšího rozvoje. A tak jsem musela za kandidáta bojovat a vysvětlovat, protože na druhé straně už byla vytvořená zkratka a závěr. Někdy jsem vybojovala, jindy byla zkratka silnější.
Co se vlastně děje
Když firmy čtou CV, často se dívají na dvě věci:
První je strukturální shoda. Máš ty roky praxe? Pracoval jsi v tom oboru? Máš tu konkrétní zkušenost?
Druhá je jazyková shoda. Používáš ta správná slova? Popisuješ svou práci tak, jak my si ji představujeme?
Co často chybí, je prostorové myšlení. Schopnost vidět, že někdo, kdo dělal X, umí taky Y. Že zkušenosti z jednoho oboru jsou přenositelné do druhého. Že dovednosti mají různá jména, ale stejnou podstatu. Firmy tohle vědí. Ale v konkrétním výběrovém řízení často vyhraje rychlost nad porozuměním.
Co s tím?
Když jsou lidé pak několikrát odmítnuti na základě životopisu, začnou si říkat: "Možná nejsem dost dobrý." Nebo: "Můj životopis je špatný a musím ho přepsat."
Ale často je pravda jiná.
To, že vaše CV neprošlo, ještě neznamená, že nemáte schopnosti, které firma potřebuje. Může to znamenat, že jste je pojmenovali jinak, než systém očekává.
Můžete mít skvělé zkušenosti a přesto nedostat odpověď. Ne proto, že neumíte dost. Ale proto, že váš jazyk nebyl totožný s jazykem nabídky.
Není to spravedlivé. Ale je to realita pracovního trhu, kterou je důležité znát. Není potřeba přepisovat svůj životopis po každém omítnutí. Ale přestat si myslet, že když vás někdo odmítne, je problém automaticky ve vás.
Mechanismus trhu
Firmy nehledají špatně. Lidé nejsou špatní kandidáti. Ale mezi nimi je často propast v tom, jak se věci jmenují. CV není jen o tom, co umíš. Je o tom, jak to pojmenuješ. A někdy nejde o to, že neumíte dost. Jen jste to pojmenovali jinak, než systém čekal.
A možná právě tohle je jeden z neviditelných mechanismů trhu práce, který stojí za to pochopit.
Často mluvíme o nedostatku talentů na trhu. Možná ale někdy nejde o nedostatek lidí. Možná jde o nedostatek odvahy číst za zkratku.