Teď jsem chytrá. Je mi 41 a mám pocit, že můžu rozdávat rady na počkání. Nebojte se, vám budu dávat jen doporučení. Rady budu dávat sobě, mému 20letému já. Nebo možná mým holkám. I když kdo ví, jak bude pracovní svět vypadat, až do něj naskočí. Já už jsem si ale v pracovním světě něco odžila a dlouhou dobu se pohybuji na obou stranách barikády – na straně zaměstnavatelů i kandidátů. Co bych si tedy poradila, kdyby mi bylo znova (kéž by) 20 let?

Zkoušej

Neupínej se na jednu práci, kterou chceš dělat. Zkus si toho víc, ať zjistíš, co tě baví, u čeho se nudíš, co ti jde a co je pro tebe čisté utrpení. Možná zjistíš, že oblasti a obory, o kterých si myslíš, že jsi na ně úplně levá, ti vlastně docela jdou. Ve dvaceti nemusíš vědět, co chceš dělat dalších třicet let. Mnohem důležitější je postupně zjišťovat, co ti sedí a co ne. Takže když tě něco láká, zkoušej, zkoušej, zkoušej.

Cestuj

Nejen na dovču do Bibione, ale poznávej různé země, kultury, přístupy. Pokud můžeš, vyzkoušej si nějakou práci v zahraničí. Ideálně víckrát a na různých místech. Zjistíš, že to, co považuješ za normální, vůbec nemusí být normální jinde. Čím víc různých světů poznáš, tím méně budeš mít pocit, že existuje jen jeden správný způsob, jak pracovat a žít.

Aktivně si buduj kontakty

Poznávej lidi z různých oborů a aktivně se zajímej o to, co dělají. Pokud se ti s někým dobře pracovalo, zůstaň s ním v kontaktu. Choď na různé oborové akce a neboj se oslovit cizí lidi. Za pár let zjistíš, že spousta zajímavých pracovních příležitostí nepřišla přes inzerát, ale přes lidi, které jsi během své kariéry potkala. A často ve chvíli, kdy jsi to vůbec nečekala.

Nezůstávej někde, kde jsi nešťastná

Pokud jsi někde nešťastná, nezůstávej tam, i když tě okolí přesvědčuje, že je to pro tebe nejlepší a jediná volba. Rozhlížej se, zkoušej a neboj se změny, i když nebudeš mít jistotu, že ta další volba bude správná.

Lidé kolem tebe možná mají ze změn větší strach než ty, a tak tě budou odrazovat. Poslechni si je, ale rozhodni se sama. Ty nežiješ jejich strachy. Pracuješ s těmi svými, a to úplně stačí.

Tvrdou prací nemusíš vždy nejdál dojít

Nevěř tomu, že úspěch se dostaví potom, co si to tvrdě odmakáš. Vůbec nemusí. Proto když se ti nedaří, neznamená to, že se musíš ještě víc snažit a servat. Tvrdá práce je důležitá, ale sama o sobě nestačí. Úspěch často ovlivní náhoda, kontakty, doporučení, správné načasování nebo prostě to, že jsi ve správnou chvíli na správném místě. Někdy proto není potřeba víc makat, ale změnit, kam svoji energii dáváš.

I když budeš skvělá, nemusí si tě všimnout.

Myslíš si, že když budeš dostatečně dobrá, ostatní si tě všimnou a odmění tě? Bohužel to tak často nefunguje. Když budeš dobrá, ostatní budou akorát tak rádi, že děláš, co máš, doručuješ výsledky a oni s tebou nemají žádné další starosti. Jenže dobrá práce sama o sobě nemusí být vidět. Nauč se proto mluvit o tom, co se ti povedlo, ukaž svoje výsledky a neboj se být vidět. Není to chlubení. Protože čekat, až si někdo sám všimne, co všechno děláš dobře, může trvat hodně dlouho.

Řekni si, co chceš

Jestli něco chceš, musíš si o to říct. Ideálně sebevědomě. Jestli si myslíš, že někdo bude předvídat tvá přání a touhy, mýlíš se. Učím se to i teď po 40 a čím dřív to budeš umět, tím lépe pro tebe. Příjemné ti to vždycky nebude. Někdy budeš muset překonat sama sebe a riskovat, že uslyšíš ne. Ale to je tak jediná katastrofa.

Pracuj na své značce

A nemyslím tím, že musíš být aktivní na všech sociálních sítích a všude být vidět. Buduj si postupně jméno a reputaci. Ať lidé vědí, co umíš, v čem jsi dobrá a s čím si tě mají spojit. Sdílej svoje zkušenosti, mluv o tom, čemu rozumíš, a neboj se mít vlastní názor. Čím dřív začneš, tím víc času budeš mít zkoušet, co ti sedí. Dobrá osobní značka ti práci nezaručí. Může ale způsobit, že některé příležitosti začnou chodit za tebou.

Uč se a inspiruj se

A nemyslím tím jen klasiku, jakože se vzděláváš ve svém oboru, zdokonaluješ se v cizích jazycích a držíš se v obraze. Hledej lidi, kteří tě inspirují, a sleduj, co dělají, jak se chovají. Najdi si zkušenějšího mentora a nech si pomoct. Ne všechno musíš vymyslet a vyřešit sama. A ne každou chybu musíš pocítit na vlastní kůži.

Poznávej sama sebe

Čím lépe budeš znát sama sebe, tím snáz poznáš, co ti vyhovuje, co potřebuješ a co už naopak není pro tebe. Všímej si, v jakém prostředí se ti dobře pracuje, s jakými lidmi, co ti dodává energii a co ti ji bere. Zkoušej nové věci, ptej se na zpětnou vazbu a klidně si nech pomoct. A hlavně počítej s tím, že se budeš měnit. To, co chceš od práce ve dvaceti, nemusí být vůbec to, co od ní budeš chtít ve čtyřiceti.

Srovnávej se především sama se sebou

Máš pocit, že jsou lidi kolem tebe úspěšnější, šikovnější, lepší? A znáš jejich příběh? Víš, odkud začínali, co jim pomohlo nebo co museli překonat? Nechat se inspirovat ostatními je skvělé. Ubíjet se srovnáváním stojí za nic. Řeš především sebe a svoji práci a srovnávej se s tím, kde jsi byla před pár lety a kde jsi dnes.

Nestav všechno jen na jedné práci

Každý jsme nahraditelný. Někdy se ani nestačíme divit, jak rychle. Proto nestav celou svoji profesní jistotu na jedné práci nebo jednom zaměstnavateli. Udržuj si rozhled, kontakty a dovednosti, které mají hodnotu i za dveřmi firmy, ve které právě pracuješ. A ideálně si buduj i něco svého. Něco, co ti zůstane, i když jednou o práci přijdeš nebo se rozhodneš odejít. Něco, co ti nikdo nevezme a maximálně si to můžeš pokazit sama.

Když se na tyhle rady podívám, říkám si, že jsem pořád ještě na cestě. Stejně jako bylo moje dvacetileté já. Pořád se některé věci učím a snažím si je sama uvědomovat.

Co se za tu dobu změnilo, je určitě můj nadhled. Prací sice žiju, ale pořád je to jenom práce a nic není definitivní. Proto je hlavně důležité žít spokojený život, ve kterém je práce přirozenou součástí skládačky.

Uvidíme, co budu psát za dalších dvacet let.